Logo

VÁCLAV DAVID - KERAMIKA

Jídelní
soupravy
Nápojové
soupravy
Zahradní
keramika
Ostatní
výrobky
Kontakty E-mail
       Historické fotografie       

ŠTĚCHOVICKÁ KAMENINA

Vývěsní štít

Zakladatelem štěchovické keramické huti byl Josef David (1833-1915), který se vyučil hrnčířskému řemeslu v jedné z místních dílen. Ve všech se v té době vyrábělo běžné hliněné nádobí, t.zv. měkota, za použití místních surovin. Po vyučení se vydal do světa na zkušenou, během několika let obešel část Evropy a v některých dílnách v Bavorsku i jinde, se seznámil s výrobou kameniny. Po návratu se jako dvacetiletý tovaryš dostal do dílny břevnovského hrnčíře V. Klause, kde se již kamenina vypalovaná na vysoký žár vyráběla. Po deseti letech, v roce 1864, se J.David osamostatnil. Postavil vysokožárnou, t.zv. kasselskou pec. Místní hnčířskou hlínu smísil se žáruvzdornější hlínou ze Zbraslavi- Jíloviště. Po několika nezdařených pokusech a přidání dalších, ještě odolnějších surovin se mu podařilo dosáhnout úspěchu.

Kameninové zboží se v kasselské peci vypalovalo na teplotu 1250 až 1450°C (rozdíl teplot mezi komínem a topeništěm). Jako paliva se používá měkké jehličnaté dřevo, buďto na drobno naštípané z polen, nebo (později) odpadové dřevo z výroby na pilách (krajiny z prken, odřez z latí, hranolů). Vysoký žár výpalu určuje předevsím užitné vlastnosti kameninových výrobků, t. j. proti hliněnému nádobí mnohem vyšší tvrdost a odolnost, ale především velmi malou nasákavost, zaručující nejen dlouhou životnost, ale umožnující použití k vaření a pečení i dlouhodobému skladování potravin. Místní hlína používaná v okolí k výrobě hliněného nádobí a výrobě cihel, byla zde použita jako základní surovina k výrobě glazury (šlemovky), k vytvoření hladkého, lesklého povrchu na žáruvzdorný střep výrobků. Během následujících desetiletí byl o kameninové zboží velký zájem a zboží se rozváželo koňským potahem a lodní dopravou do okolí i vzdálenějších míst (Praha, Příbram, Benešov, Vlašim, Písek, Rožmitál).

Vyrábělo se především běžné hrnčířské zboží a hospodářské nádobí, t.j. hrnce, kastroly, sádláky, pekáče, bábovky, mísy, talíře, džbány, hrnky, krajáče, korbely, kádě, květináče, vázy, svícny, valchy a mnoho dalších běžných hrnčířských výrobků.

V roce 1905 převzal dílnu po otci nejmladší syn Rudolf David (1878-1959). V té době se celkem vyrábělo 627 různých výrobků, většina v několika velikostech a barevných provedeních ( s přírodní světle, nebo tmavě hnědou, či šedozelenou šlemovkovou glazurou, některé bílé uvnitř, nebo vně a dále malované různými motivy a dekory, především modře, kysličníkem kobaltu.

Malované džbánky z Davidovy dílny se objevily na slavných obrazech kytic malíře Václava Špály, který si je oblíbil, když ve dvacátých letech minulého století trávil léto v tehdejším hotelu u Neužilů ve Štěchovicích.

Po skončení první světové války čekaly dílnu a celé hrnčířské řemeslo tvrdé zkoušky. S rozvojem průmyslové výroby začal, do té doby velmi drahý porcelán, být pro obyvatelstvo dostupnější a dále drahé litinové nádobí (známé železňáky), nahradilo levné plechové smaltované nádobí. Zájem o hrnčířské zboží postupně klesal a s příchodem hospodářské krize ve třicátých létech většina dílen v okolí zanikla. Pro překonání obtíží bylo třeba nově vzniklé situaci přizpůsobit sortiment, především větším důrazem na dekorativnost a estetické působení zboží. Z toho vyplývala i nutnost hledat nový způsob odbytu. Byl navázán úspěšný kontakt s odběrateli jako byl Rott, Diamant, Krásná jizba. Na těchto změnách se podíleli synové Rudolfa Davida - Josef David (1909-1984) a František David (1911-1992). Dílna se opět slibně rozvíjela a na počátku druhé světové války dostala nový název Bratři Davidové.

Po skončení války a překonání s tím souvisejících obtíží, však místo plánovaného rozmachu přišel rok 1948. mistr František David ve své malé dílně Na dílnu, která měla kolem deseti zaměstnanců a nebyla proto ihned znárodněna, byla v roce 1950 uvalena národní správa. Chod dílny převzalo nejprve družstvo Jihotvar, od roku 1952 Ústředí uměleckých řemesel. Z Davidů se stali ve vlastní dílně zaměstnanci a po následném znárodnění domu s dílnou a všemi pozemky i nájemníci. Josef David, který se zabýval ekonomikou provozu byl záhy v dílně nepohodlný a musel dílnu opustit, František, který byl skutečným mistrem svého oboru, zde pracoval jako zaměstnanec až do penze. U nově postaveného rodinného domku si zřídil malou dílnu, kde dále rozvíjel rodinnou tradici. Během třiceti let byl zastoupen na téměř devadesáti samostatných a společných výstavách u nás i v zahraničí. Jeho tvorba je zastoupena ve sbírkách mnoha muzeí i soukromých sběratelů.

V rámci restituce byl dům s dílnou vydán synům Josefa Davida - ing. arch. Josefu Davidovi (1947-2005) a Václavu Davidovi (nar.1949). Dílna byla po nejnutnějších opravách a úpravách znovu uvedena do provozu a pod vedením Václava Davida a jeho syna Martina Davida (nar.1971) vyráběla od roku 1991 do roku 2007 původní tradiční sortiment pod obnoveným názvem Bratři Davidové. V tomto období se dílna zůčastnila dvaceti pěti samostaných a společných výstav a více než třiceti domácích a zahraničních i mezinárodních veletrhů.

V roce 2007 byl provoz v původní dílně ukončen a výroba přenesena do nově zřízeného atelieru ve 150 metrů vzdáleném rodinném domku. Zde Václav David dále pokračuje v tvořivé činnosti v duchu rodinné tradice. plameny, šlehající z komína pece při výpaly

Jídelní
soupravy
Nápojové
soupravy
Zahradní
keramika
Ostatní
výrobky
Kontakty E-mail